Tunis 2012

Den 1. a 2.

Modlany  - Janov celkem 1060km

Cesta začala přejezdem do přístavu. Vyrazili jsme ráno kolem sedmé hodiny po trase Teplice, Pomezí, Markterdwitz, Regensburg, Mnichov, Lugano, Lago Di Como. Cesta nijak zajímavá ujeto cca 850km nocleh hledáme večer ve městě Como. Klasická Itálie obvolávám B&B, buď je plno nebo to nikdo nebere. Nakonec někde v centru narážíme na „hotel“ jmenuje se „Hotel Mini Baradello“. Kdyby někoho napadlo jet stejnou cestou tak dobrá rada zní tomuhle hotelu se vyhněte obloukem. Po půlhodině hledání jiného noclehu tam nakonec stejně končíme. Recepční se chlubí garáží na motorky. Zajíždíme do dvora - garáž je super, po dešti v ní stojí cca 5cm vody a při zavírání vrat se koná preventivní sprcha. Bereme si nejnutnější věci a jdeme bydlet. Ráno se hrneme na snídani, zjišťujeme že nás to moc nezdrží. Pozitivní bylo, že recepční a barman v jedné osobě donesl alespoň kafe. Vyrážíme směr Janov a zatím co včera počasí ušlo, což znamená že jsme dojeli do Coma suchou nohou, dnes se štěstí opakovat nebude. Po 50km začíná pršet, návlékáme nepromoky a suneme se k přístavu. Času je dost zbývá cca 200km tak nespěcháme. Při příjezdu do Janova přestává pršet. Vyřizujeme formality a stoupáme si do fronty. Už zdálky je vidět žlutá kolona KM Racingu. Alspoň je na co koukat. Závodní speciály mají kluci naleštěné jak na autosalon. Nalodění a ubytování proběhlo hladce dokonce odplouváme skoro na čas.

Den 3.

Tunis - Cap Serat  160km

Uplynulých 23 hodin jsme strávili na lodi. Po ranním probuzení je venku znát citelné oteplení. Oproti 10°C na cestě do Janova je to příjemná změna. Doplouváme do Tunisu s mírným zpožděním. S vyloděním začíná chaos. Před námi dorazil ještě jeden trajekt a tak se na celnici snaží procpat všichni jako první. Cestou jsme na lodí obdrželi hromádku papírů k vyplnění, jak záhy poznáváme potřebný je z nich jen jeden zato ale jeden chybí. Po pár minutách zjišťujeme, že má mít modrou barvu. Vyrazit z místních informaci o místě kde ho vyzvednout už trvá poněkud déle. Nakonec na druhý pokus (u prvního chybělo jedno razítko) opouštíme přístav a konečně začíná dovolená. Projíždíme středem hlavního města. Omylem odbočujeme do jakési boční uličky, a setkáváme se s první dávkou odpadků, nakonec trefujeme výjezd z města. Chvíli si zvykám na skutečnost, že ve městě je mapa v navigaci opravdu pouze orientačního charakteru. Náš dnešní cíl je Tabarka. Když se blíží večer (přeci jen vylodění a vyclení dvou trajektů způsobilo mírné zdržení) zjišťujeme, že za světla tam těžko dorazíme. Po poradě s mapou odbočujeme z trasy na Cap Serat, kde by měl údajně být kemp. Dojíždíme tam skoro za tmy. Co je nás překvapilo byl fakt, že kemp skutečně existuje a dokonce tam byl i domácí. U vchodu do hospůdky (nevím jak ty místní zařízení jinak nazvat) končí i silnice. Na první pohled není jasné pod kterým stromem budeme stavět stan. První s domácím řešíme večeři. Během čekání na jídlo probíhá průzkum okolí a zjišťujeme, že hned za rohem postavili čtyři super pokoje. Pokoj sprcha WC všechno funguje a cena lidová. Stany tak zůstávají na motorkách. Na pokyn domácího parkujeme v lokále a jdeme spát.

Den 4.

Cap Serat - El Kef   240km

Dnes nás čeká cesta z Cap Serat do El Kef. První zastávka byla v Tabarce. Místo na seznamu MZV kterému se mají turisté vyhnout. Dojíždíme do centra a cestou si zvykáme na místní provoz. Místní jezdí kudy to jde. Parkujeme u kavárny na ranní dobrou kávu a prohlížíme si přilehlé okolí. Pokračujeme přes Ayn Darahim, Bou Salem a Teboursouk do Douggy. Cesta zpočátku vede zalesněnými kopci přes sedlo, které je jen 765mnm, ale na místní poměry docela kopec. Cestou se ráz krajiny mění vegetace ubývá. Do Douggy dojíždíme po obědě. Je to hlavní cíl dnešní cesty, chceme si prohlédnou archeologické naleziště které je od roku 1997 zařazeno na seznam světového dědictví Unesco. Místo má za sebou více než 1700 let historického vývoje. Sesedáme platíme vstup a jdeme na prohlídku. Hned je u nás místní průvodce za mírné výpalné (oficiální průvodce to totiž zaručeně není) se s ním vydáváme na cestu. Slovní zásoba jeho a mojí angličtiny se kupodivu celkem překrývá a tak posloucháme. Naleziště je udržované, poměrně rozsáhlé, takže je na prohlídku potřeba čas. Nám to trvalo cca 2 hodiny a bylo to tak akorát na pořízení fotek bez dlouhého postávání. Odjíždíme poměrně pozdě odpoledne takže do El Kefu přijíždíme za tmy. Nejedeme přímo, těsně před El Kefem v Bord El Aifa uhýbáme vpravo a oklikou přes hřeben přijíždíme do města. Hotel máme za pár minut, motorky parkujeme ve dvoře přes ulici a vyrážíme do města na večeří. Místní recepční dohazuje restauraci, asi ji vede příbuzný. Neznajíc místo kde se restaurace nachází bereme místní taxík. Vypadalo to jako Clio, když jsme se mu do auta poskládali auto povážlivě kleslo. Do prvního příčného prahu to bylo OK, všechny další jsme přejížděli krokem. Ostatně příčné prahy v Tunisu jsou samostatná kapitola. Jsou všude a výška jde pod 10cm málokdy. Je to vyasfaltovaný pruh o délce 20-50cm a výšce která se zrovna povedla. Po večeři jdeme zpátky pěšky, jeto bezpečnější a je nám líto zničit další taxík.

Den 5.
El Kef – Sbeitla 232km

Přesunujeme se z města El Kef do Sbeitly. Původní plán byl protáhnout se po C79 podél Alžírských hranic, stolové hory Jugurtha a vyjet na vrchol Jebel ech Chambi, což je nejvyšší vrchol v Tunisu. Bohužel tento den se ale vůbec nedařilo. Z El Kefu vyjíždíme směrem k dolům Garn Halfaya po místních cestách mimo hlavní tahy. První zádrhel se dostavuje na odbočce směrem na Qalat el Sanan. Na kruhovém objezdu stojí vojenská patrola a staví nás. Následuje vyjednávání o směru naší cesty bohužel bez výsledku. Vysvětlují nám, že tímto směrem prostě nepojedeme dle jejich vyjádření v zájmu naší vlastní bezpečnosti. Nevíme co se tam dělo později jsme se k alžírské hranici dostali bez problémů až a dosah ruky. Tady je to marný boj. Daně se během povídání s vojáky podařilo sáhnout na květ opuncie a zjistila, že píchá i květ. Vyjednávání s patrolou je podloženo místním folklórem, občas chtějí pozvat do EU, občas vám chtějí vyměnit ženu za velbloudy. Obracíme se tedy a místo podlél hranice jedeme po P17 směr Kasserine. Do parku El Chambi přijíždíme po obědě a máme druhý problém. Je zavřeno, u brány spí dva hlídači a ani peníze je nedonutily bránu otevřít. Stále drmolili něco o razítku a povolení, které je potřeba vyřídit ve městě. Po krátké poradě upravujeme plány a jedeme rovnou do Sbeitly kde je druhý areál s římskými vykopávkami, který máme v plánu navštívit. Tentokrát přijíždíme včas v klidu se ubytujeme poblíž archeologického areálu a zbytek večera klábosíme u kafe. Vždyť je to naše dovolená.

Den 6.

Sbeitla – Tamerza 270km

 

Ráno vstáváme poměrně brzo a vyrážíme pěšmo na prohlídku. Sice jsme bydleli hned za plotem areálu, ale vchod je přesně na druhé straně. Kupujeme lístky a u místního stánkaře nějaké drobnosti. Snažil se Daně prodat zelený hábit a nedalo se mu vysvětlit, že to opravdu nemám kam přibalit. Začal s cenou na 40ti a skončil na 10ti. Když se mu dostalo odpovědit, že za 5 to bereme zalapal po dechu a křičel sabotáž. Nakonec udal nějaké drobnosti a prohlídka mohla začít. Poučeni z Douggy se vyhýbáme místním provaděčům ostatně naučená jména Junior, Jupiter a Minerva slyšíte všude bez ohledu o jakých chrám nebo stavbu se jedná. Areál je hezký, udržovaný a dobře značený, takže žádný průvodce není zapotřebí. Balíme a kolem 11té vyrážíme na cestu. Směr Gafsa, Al-Mitlawi k vyústění soutěsky (kaňonu)  Selja (GPS  34°20'12.39"N,  8°20'5.76"E) cesta většinou po silnici poslední kus cca 2km jsme trefovali na 3x. První pokus skončil u domku druhý u neřešitelného sjezdu do koryta řeky. Nakonec se vracíme na cestu a jedeme od brodu korytem přímo k průrvě. S naloženými motorkami nic moc. Podklad je měkký štěrk s pískem kombinovaný s blátem které má ne povrchu 2-3cm suchou krustu. Nakonec jsme tam dorazili parkujeme u skalní stěny a jdeme na kukačku proti proudu. Když je sucho je to jen malý potůček, když zaprší musí tam být řádný hukot v nejužším místě je průrva široká tak 4-5m a je vidět že voda sebou bere kameny s průměrem i dva metry. Po prohlídce vyrážíme směr Tamerza, protože je celkem pozdě necháváme Romelovu pistu na další den a objížíme kopce přes As-Sabikan. Cestou vidíme krásný západ slunce. Do Tamerzy dojíždíme za tmy dle všech dostupných údajů je tam kemp. Ano opravdu tam je ale od roku 2009 je zavřený. Povídáme si s místním mladíkem který nám sděluje, že jeho rodina má kemp v oáze. Beru ho na tandem a jedeme. Za pět minut jsme na zahradě jakéhosi domku. Domácí jede pro večeři a odkudsi vytáhl chlazené pivo, mimochodem tuniské pivo není vůbec špatné. Při hovoru s místními je jasno proč je všude klid a zavřeno, od roku 2008 do roku 2012 klesnul objem turistů z 5 na 2 miliony za rok, proto jsou všude prázdné hotely ve větších centrech je jich půlka zavřená. Jdeme spát, je jasno nic  ve vzduchu nelétá tak jen vyhazujeme spacáky a matrace.

Den 7.
Tamerza – Tozeur 160km

Ranní probuzení na zahradě bylo příjemné, chládek od vody a stín od palem udělal svoje. Bylo to ráno plné překvapení. Domácí spáchal dobrou snídani, mně se povedlo při zapalování benzíňáku málem zapálit i jakousi betonovou lavičku na které jsme měli věci. Nakonec jsme cestou při odjezdu míjeli díru uprostřed silnice o průměru půl a hloubce jednoho metru. To že tam nikdo z nás tří nespadl večer, když jsme po tmě jeli kolem, je mi záhadou. Nikdo z nás ji neviděl. Vyjíždíme směr Mides kde se nachází ruiny berberských obydlí, kaňon a horská oáza kde se točilo pár scén z filmu Anglický pacient a z Hvězdných válek. Po prohlídce odjíždíme směr Tozeur přes Rommelpistu. Rommel pista začíná u města Al-Rudayyif. Začátek trochu kazí průjezd městským smetištěm, pak už jen šotolina střídající se s betonem, prvních pár set metrů je kamenitých a výjezd pro změnu končí na písečné cestě. Odtud pak směr Hammad al Jarid a Tozeur, chceme to zaparkovat někde pod palmami v kempu, bohužel zase všude zavřeno a tak končíme v hotelu.

Den 8. a 9.
Tozeur – Douz 170km

Star Wars – dnes máme v plánu navštívit místo natáčení hvězdných válek a přesunout se do Douz. Před odjezdem jsem specielně pro tento kousek sbíral informace jak a kudy se tam dostat, věděl jsem, že pojedeme s naloženými motorkami a dle všech dostupných informací tam vedla cesta od východu nebo od jihu, na fotkách co lidi zanechali de Googlu to vypadalo na aspoň částečný průjezd pískem. Protože jsme to chtěli vidět měl jsem pro jistotu v mapě obě dvě trasy. Ráno vyjíždíme podle jižní verze trasy, která vede těsně podél oázy Ibnou Chabbatt a protože Murphyho zákony fungují končíme po 30-ti kilometrech za napajedlem kde stopa mizí v dunovém poli kudy evidentně nikdo dlouho nejel. Není to vysoké ale cpát se tudy s naloženými motorkami je dle mého názoru zhovadilost. Otáčíme se a vracíme k odbočce na trasu která vede podél jižní strany Chott el Thyrsa. Tudy dojíždíme na místo kde nám filmaři zanechali kulisy celkem v pohodě. Cesta vede po pistě kterou tvoří ujetý povrch jen to chce trochu přidat, je to totiž roleta, která se snaží rozebrat motorku a vytřást z člověka duši. Na začátku je reakce jasná člověk ubere aby to tak nedrncalo, což situaci ještě zhorší, dokud se nejede krokem. Na řešení člověk v poledním slunci přijde celkem rychle, je potřeba prostě přidat, nad 70km za hodinu to začíná fungovat a motorka si lehce pluje. Je potřeba dávat pozor občas jsou tam jak to nazvat jinak než louže z písku. Po příjezdu na místo následuje rituál, kde místní chtějí vydělat a my se jim snažíme nepodléhat. Triky jsou všude stejné tak to není problém. Jen nesmí člověk podlehnout pocitu, že jim je zle a že potřebují nějak pomoc. Jak přestanete smouvat mají vás za blba nebo rybu. Jen jsem si od místního kluka koupil nějakou cetku a nestáhl jsem ho z ceny, už byl za pět minut zpátky a chtěl dělat směnárníka. Normální kurz je 1EUR = 2TND. Chlapec se potřeboval zbavit inkasovaných EUR, ale kurz měl přesně opačný 1TND za dvě EUR. Následovalo vysvětlení  v duchu „nemám špejle za ušima ani na čele jitrnici“ a odjezd. Přejíždíme jezero Chott el Jerid a odpoledne hledáme a nakonec nalézáme kemp Desert Club. Pojedeme-li někdy příště do Tunisu pak cesta povede z přístavu rovnou do tohoto kempu. Kemp můžu jen doporučit, očima čecha to lze vyjádřit jednou větou. Lepší než na Mácháči a za míň peněz. Optimální místo na vyložení motorek a jízdy na lehko. Jen s plotnou a rolkou. Druhý den neděláme nic jsme v polovině máme dovču tak se jdeme projít do města. Večer prokecáme s Italem který tam jezdí pravidelně s turisty v offroudech. Jeho přestavěný Mercedes Unimog má snad někde složenou i polní nemocnici. Není se co divit táhne za sebou 20lidí. Potkali jsme ho na příjezdu v přístavu jel stejným trajektem. Přijeli i němci s nádherným veteránem Deutz. Tenhle kemp opravdu funguje.

Den 10. a 11.
Douz – Ksar Ghilane 144km + 150km na místě

Balíme se a odjíždíme do nejjižnějšího bodu naší trasy, je jím oáza Ksar Chilane. Jedeme oklikou po silnici směr Matmata po 70km je odbočka vpravo a na rohu stojí Cafe Jilili. Stavíme na kávu a čaj ten mají opravdu excelentní. V budce se nachází pán s paní a s dvěma malými dětmi to nejmenší je evidentně nastydlé. Jak se mu to v tomhle vedru povedlo nevíme. Pokračujeme a největší obtíž tvoří vjezd do oázy kde je trochu víc písku než jsme zvyklí. Nejsme žádní závodníci a na písku máme prd najeto. Přesto se daří rychle a bez jediného odložení dojet až na místo bydlení. Fasujeme stan v kempu Paradis. Kempy jsou v oáze dva třetí se tváří jako hotel. Jsou to ale taky stany. Je tu jen pár lidí místní na turisty vedou alespoň 3:1. Večer trávíme u jezírka s pramenitou vodou. Je to stoletá památka na francouze, kteří tu vrtali a místo ropy navrtali vodu. Vrt se nepovedlo zastavit a tak tu už 80 let vyvěrá na povrch pramen s vydatností malého potoka, kolem kterého se postupně rozrostla tahle oáza. Další den věnujeme vyjížďkám do okolí po pistách do dun s vzhledem ke složení strojů vůbec nehrneme. Ono představa vykopávání zapadlého Varadera nikoho neláká. Renda si to cvičně zkusil hned u oázy a asi pět minut po návratu nemluvil. Tady stojí zato se zastavit nad pískem na poušti. Jakékoliv ježdění v písku domácích pískoven nemůže nikoho připravit na realitu, víc než písek to připomíná hrubší prach. Nejdelší výlet měl cca 100km. Takové kolečko směr Chenini a zpět. Pro ty kteří tam pojedou: vyberte si na cestu dost místní měny jinak se tam platit nedá a pozor na benzín, cena je na sudové pumpě u oázy s přirážkou 100% oproti normálu

Den 12.

Ksar Chilane – Djerba  375km
 

Ráno vstáváme brzo posnídáme a vyjíždíme na cestu. Dnes máme v plánu návštěvu Matmaty kde jsou berberská obydlí zakopaná v zemi. Parkujeme před areálem který sloužil jako místo pro natáčení filmu a dnes snad funguje jako hotel. Po prohlídce části filmařské jdeme kousek stranou kde je původní obydlí upravené jako skanzen. Nikde žádní turisté což je super, jen na kopci nad městem potkáváme v kavárně pár němců. Vyrážíme směr Tatouine přes horské městečko Toujane. U Tatouine chceme vidět berberské sýpky. Docela problém byl najít kde jsou. Nakonec na pumpě dostáváme zhruba směr na Ksar Ouled Soltane kde by se měly nacházet je to asi 15km jižně od města a tak podruhé dojíždíme na nejižnější bod cesty. Na místě dáváme kávu, sezení nám vyšlo skoro do prostředka křižovatky, ale tady to nikdo neřeší stejně tu skoro nic nejezdí. Potkáváme místního malíře, kupujeme na památku obraz, tedy obrázek do formátu A5, který jde bezpečně uložit v kufrech. Teď už definitivně vyrážíme na sever což nám vůbec nedělá radost, je to neklamné znamení blížícího se konce dovolené. V Tatouine se nám spát nechce, tak jedem směr Djerba s tím že přespíme někde po cestě. Nakonec dojíždíme až k Djerbě a na břehu u začátku mostu na ostrov vidíme hotýlek tak tam parkujeme a jdeme přespat. Byl to nejdelší přesun po Tunisu krajina mezi Matmatou a Tatouine stojí za to.

Den 13.
Djerba – Al Maharas  275km

Djerba – Al Maharas  275kmObjíždíme Djerbu chceme vědět kam to ti „normální“ turisté jezdí. Pro nás je to zklamání podél celého pobřeží jen bordel a odpadky, výjimku tvoří hotelové areály. Je vidět že obsazenost není bůhví jaká a tak všechno kolem upadá. Dost ubytovacích kapacit je zavřených.  Je vidět, že si ten zbytek hlídají. U mostu kde jsme spali byla stálá policejní kontrola a protože policie moc autority nepobrala (s jedním řidičem černého BMW se i postrkovala) byla pod stromem i dvoustanová posádka armády. To už byla jiná liga když je hluk donutil vyjít ven, tak maník s BMW zmizel jak pára nad hrncem. Zpět na kontinent plujeme trajektem je to takový pendl cca 6 lodí se točilo v 15 minutových intervalech. Dál jedeme po pobřeží směr Gabes, který projíždíme centrem tam máme první a poslední nehodu. Před Danu skočila z půlmetrového obrubníku místní ohábitovaná nádhera, to že tam něco jede jí nezajímalo. Bohužel na stejném místě byla i vylitá nějaká mastnota (oleji z vedlejší hospody bych se nedivil) následovalo odložení s pohmožděním nohy. Dobrá zpráva byla, že skákající nádhera dostala drapákem přes nožku, takže si snad bude do budoucna pamatovat že i motorka je vozidlo a do silnice před ní nerado skákat bez rozhlížení. Následovala hromada křiku v malé uličce kterou ukončil přišedší policista co stál opodál. Protože francouzsky nikdo z nás ani nadávat neumí, tak další diskuse neměla žádný význam, nasedáme a odjíždíme. Dana tu místní nádheru proklela na místě, aby aspoň měsíc nešla na záchod. Modlanské voodoo jen tak něco nepřekoná. Tak holka po pár dnech musela mít dost nafouklé břicho. Večer dojíždíme do Al Maharase a u silnice v motelu přespáváme.

Den 14.
Al Maharas – Sousse 175km 

Ráno přes Sfax jedeme směr El Jem. Sfax není žádná nádhera a cesta po hlavní silnici taky ne. O koloseu v El Jemu to naštěstí neplatí. Motorky necháváme v místní kavárně a vyrážíme na prohlídku. Koloseum je poměrně zachovalé a celý areál je dost navštěvovaný. Na to, že jinde jsme o turisty skoro nezavadili tak tady za dobu naší návštěvy dojely asi dva autobusy. Dál pokračujeme směr Sousse, kde chceme přespat. Je to trochu problém, kemp zavřený v prvním hotelu když recepční zjistil že chceme jen ubytování na jednu noc tak přestala téct teplá voda (náhoda?) u druhého jsme uspěli, motorky jsme zaparkovali u zásobovací rampy v podzemí hotelu a voda tekla aspoň vlažná.

Den 15.

Sousse – Hammamet 172km

Odjíždíme směr Tunis přes Zaghouan kde je v plánu navštívit pozůstatky římských lázní a vyjet na široko daleko nejvyšší kopec Djebel Zaghouan 1250mnm,  tedy na jeho druhý nižší vrchol 950mnm kam vede cesta. Obojí dopadlo tak nějak napůl areál lázní jsme našli ale zavřený. Tak jsme si dali ve vedle stojící restauraci kafe a vyrazili na vrchol. Cesta dobrá mix asfaltu, štěrku a kamení (toho minimálně). Pobyt na vrcholu však trval cca 2minuty. Sice po cestě není žádný zákaz vjezdu ani jiná varovná cedule, ale na kopci je mimo výhledů přítomna i místní vojenská základna. Na zdvižený prst jsme reagovali radostným zamáváním což místního hlídače neobelstilo a vydal se za námi. Naštěstí to měl tak 200 metrů do kopce. Než dosupěl stihnuli jsme pár záběrů a pak už bylo jen kázání na téma tudy né přátelé račte urychleně vypadnout. Hádat se s vojskem o neexistenci cedule nedává smysl, tak nasedáme a sjíždíme zpět. Pod kopcem měníme plán, prohlídka hlavního města nás nějak přestala zajímat (asi těch odpadků a smetí už bylo dost). Místo toho jedeme do Hammametu se podívat kam že to ještě v Tunisu češi jezdí. Centrum města tentokrát víceméně čisté. Po prohlídce centra hledáme hotel a náhodou narážíme na čechy, kteří v jednom bydlí. Právě přijeli a byli víceméně marně hledat pláž. Pozdní večer a noc strávená na hotelu byla „hodně zajímavá“. Těžko to panoptikum popsat. Na dvoře do rána diskotéka, kde zprvu nebyl nikdo a po 11té dorazila místní omladina z hlavního města. V patře rodiny s dětmi a senioři, kteří přijeli na klidnou rodinnou dovolenou. Vidět místní omladinu tancující na písně Michala Davida (DJ byl na čechy zjevně připraven, ale nikoho z nich nenalákal) byla fakt legrace. Totální chaos pak do situace vnesla malá provokace, kdy mezi technem a diskotékovými hity minulých let zazněly Kabáti. (no DJ netušil co pouští) jednu písničku ustál a pak se vrátil k běžnému repertoáru.

Den 16.
Hammanet – Přístav 75km
Ráno pozdně snídáme protože víme, že spěchat není kam. Okolo 12-té dojíždíme do přístavu a začíná pršet knihujeme lístky u okýnka a jdeme čekat do fronty. Trajekt má jet v 15:00 a kupodivu nejsme ve frontě první. V půldruhé otevírají přístav, vyřizujeme výstupní formality s dojíždíme k molu. Trajekt nikde. Nebyl vidět ani v době kdy měl odplouvat a tak začínáme tušit zradu. Loď se přiřítila asi hodinu po tom co měla vyplout. Následovaly další tři až čtyři hodiny vykládky a nákladky. To už víme, že je zle. Časový plán návratu se rozpadá jak domeček z karet, když kolem deváté večer vyplouváme. Je jasné že tohle zpoždění nemůžeme dohnat.

Den 17 a 18.

Tunis Janov Modlany 1160km

Do Janova dojíždíme místo odpoledne večer a z přístavu se dostáváme kolem 22:00. Teplota v přístavu je optimistických 14°C, což mizí po deseti kilometrech kdy klesá na 8-10°C a odtud už se až domů nezvedne. Protože máme naplánovaný návrat na nocování to nějak nevychází. Podle počasí měníme směr a místo přes San Bernardino (1630mnm) se vracíme přes Brenner (1380mnm) a asi to byla dobrá volba. Na spaní v Itálii je moc brzo, na Brenner je to cca 500km a na spaní v Rakousku už je moc pozdě. Od Vipitena po Gries am Brenner sněží a teplota klesá pod bod mrazu. Na Brenner dojíždíme ráno kolem šesté na pumpě rozmrzáme a snídáme. Mezitím venku svítá a tak za světla vyrážíme směr Innsbruck, Mnichov, Rozvadov. Domů dojíždíme po dvaceti hodinách cesty kolem šesté večer.

Celkem ujeto 4900km